MoH - Airbone

1. února 2008 v 10:18 |  MoH - Airbone
Airbone
Ačkoliv už to někomu může lézt pěkně krkem, hry s tematikou 2. Světové války jsou prostě pořád IN. Stokrát se mohou herní žurnalisté v recenzích těchto titulů ohánět rádoby chytrým a stále více ohraným slovem klišé, stokrát mohou Medal of Honor: Airborne strhávat pomyslné body za nulovou originalitu a argumentovat slovy, že to už tu někdy dříve bylo, ale také stokrát na konci udělí ve většině případů nadprůměrnou známku, protože ať chtějí nebo ne, je to prostě pořád zábava. Vždyť koho by nebavilo si jen tak pro odreagování postřílet pár chrochtajících nácků, to přece zvedne náladu kdykoliv nebo ne? Právě další takovou odreagovačku nám servírují Electronic Arts v pozlátku třetího pokračování skvělé akční série Medal of Honor s podtitulem Airborne. Zaslouží si vaši pozornost? Dozvíte se v naší recenzi.
Vzhůru dolů!
I pokud jste nehráli demo nebo z něj nečetli naše dojmy, název Airborne leccos vypovídá. Ano, hlavní hrdina jménem Boyd Travers tentokrát spadá do řad výsadkářů, konkrétně do 82. divize (alespoň ze začátku, ale více raději neprozradíme). Ve výsledku to tak znamená, že každá ze šesti misí začíná ve vzduchu a po výskoku se budete s padákem na zádech snášet pomalu k zemi. Ale ne v rámci nějaké nudné enginové animace, ale pěkně na vlastní myš a Medal of Honor: Airborneklávesnici. Prakticky od chvíle, co se objevíte po boku svých parťáků v letadle, spadá Travers pod vaši kontrolu, tzn. můžete se rozhlížet a po výskoku i kontrolovat svůj pád. Let trvá sice pouze několik málo sekund, ale i tak si lze udělat rychlou představu o bojišti a rozhodnout se, kam přistanete. V Airborne totiž neexistuje něco jako začátek mise, přistát můžete dle libosti, klidně uprostřed pluku němčourů. Ti vás ale v těchto případech nevítají zrovna s lahvinkou vychlazené Plzně v ruce a pozvánkou na velký bierfest hned támhle za rohem, ale s hlavněmi svých MP40 ve vašem směru a to, jak jste už jistě pochopili, není zrovna něco vyloženě "must-have". Dobré je tedy vybírat s rozvahou a směřovat svůj padák někam do bezpečí, nejlépe k zeleným signalizačním dýmovnicím, značící vhodné místo dopadu, kde se alespoň můžete v klidu rozkoukat a rozmyslet, kterým směrem se vydáte a jaký úkol splníte jako první. Klidně ale můžete přistát ve věži vysokého kostela a svojí odstřelovačkou typu M1903 Springfield rozdávat jeden headshot za druhým, co vám budou náboje stačit, fantazii se meze nekladou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 12. září 2008 v 15:52 | Reagovat

debile

2 fdff fdff | 25. června 2010 v 11:40 | Reagovat

[1]: necheš se mnou šukat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama